Schválně, kolik znáte lidí, kteří otevřeně mluví o tom, že trpí či trpěli poruchou příjmu potravy? Nejspíše nikoho.
Přitom je v České republice dle oficiálních statistik ročně léčeno přes pět tisíc lidí s poruchou příjmu potravy. Číslo se posledních deset let neustále zvyšuje a nad pěti tisícovou hranicí se drží již pět let.
Na celém světě je to pak kolem sedmdesáti miliónů lidí!
A to zahrnuje pouze lidi, kteří se léčí a jsou tak oficiálně vedeni s touto diagnózou. Skutečný počet bude mnohem, mnohem vyšší.
Západní společnost prošla v otázce vnímání psychických onemocnění a závislostí velkým posunem. Mluvíme o depresích, úzkostech nebo alkoholismu. Hodně pacientů se už nestydí říct, že chodí na párovou terapii nebo že pivo si nedají, protože jsou po odvykačce.
Téma poruch příjmu potravy je však stále tabu, bulimie zejména.
Několikrát jsem i z úst kolegů lékařů slyšela nehezké a absolutně nechápající komentáře ohledně této diagnózy. Kavárenské klevety ani nezmiňuji.
Téměř každý ví, že tyto nemoci existují a co asi tak přibližně znamenají.
Ale míra pochopení je poměrně malá.
A je jedním z důvodů, proč dotyční vynakládají tak velké úsilí na to, aby diagnózu ututlali. A to i ve chvílích, kdy jde o zdraví a život.
Statečné ženy, které s problémem vyjdou na světlo, si zaslouží obdiv a podporu.
A co muži? Ti to mají snad ještě horší.
Poruchy příjmu potravy jsou totiž vnímány jako ryze ženský problém. Pravda ale je, že každý rok se u nás oficiálně léčí téměř sedm set kluků a mužů! A nejčastější reakce? Jakto, vždyť jsi chlap!
Věřím ale, že změna je ale na dosah.
My pacienti můžeme sebrat odvahu a o nemoci po jejím zvládnutí mluvit.
A naše okolí v sobě jistě může nalézt větší míru empatie a pochopení.
Potom budou tyhle dvě spojené nádoby skvěle fungovat a pomůžou oběma stranám k lepším zítřkům.
Jsem lékařka. MUDr. Vystudovala jsem 2.lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, má specializace s atestační zkouškou je všeobecné praktické lékařství.
Z legrace ale říkám, že jsem divná doktorka. Raději mám prevenci než léčbu. Raději doporučuji přírodu než lékárnu. Raději mám probiotika v kimchi než v tobolkách.
Zaměřuji se na psychosomatický a celostní přístup ke zdraví a nemoci. Lidská duše, mysl a tělo mě nepřestávají fascinovat. Měla jsem to tak vždy, definitivní přerod myšlení u mě nastal se dvěma transformačními životními milníky. Poruchami příjmu potravy, kterými jsem si sama prošla. A těhotenstvím, porodem a mateřstvím mých malých lásek.
Autorka e-booků:
Jídlo není nepřítel! I vy porazíte poruchu příjmu potravy
Jak nevychovat dítě s poruchou příjmu potravy,
Jak na pacienta s poruchou příjmu potravy – stručný manuál pro rodinu a přátele,
e-booku zdarma Můj život s anorexií a bulimií,
e-booku zdarma 7 tipů ke spokojenému tělu a hlavě,
projektu Léčba psychosomatikou a e-booku zdarma Jak rychle usnout